tusil’s blog

Snad ani netreba prekladat …

Zobrazit celý článek »

V mym okoli se vsechno rozchazi, ty co jsou sami maj depky ze nikoho nemaj a za zadama mi umira krecek. Venku je hnusne, zejtra se mi nechce do prace, dal bych si neco dobryho a neprozirave jsem se podival na prvni dil treti serky lostu, takze dneska budu muset zkouknout vsechny. Je mi horko a mam tu vydejchanej vzduch. V utery budu muset do prace driv, aby mohl vypadnout driv, kvuli konciku ve futuru. Mel bych si sehnat brasnu na fotak a na to futurum se pripravit. Musim si zjistit, co vsechno potrebuju na TOC do Berlina, na kterej jedeme v sobotu a taky si dojit pro Eura. Ve zbytku volnyho casu musim dodelat dva weby, ktery mi padaj na hlavu. Otevrel jsem si okno a uz je mi zase zima. Otec po me chce 5k za zimni pneu. Za 14 dni mam narozky a nevim co podniknu.

Shrnuto a podtrzeno jsem docela stastnej clovek bez problemu

P.S.: Taky vam prijde vek 21 kulatejsi nez 20? Takovej krasnej rovnostrannej trojuhelnicek

Ze vcerejsiho Abatonu si pamatuju jen Kubovu pripominku “doufam ze si to das na blog”. Bohuzel si ale nepamatuju co, takze si to davam na blog … mno

Jinak nam konecne zacina prituhovat, jeste trosku a bude snizek. Asi pujdu dodelat nejakej webik, aby bylo na snb

[23:14:43] Grazinka: uz vim proc tvuj fogi nezere tlacenku
[23:14:46] Grazinka: ze do tlacenek jsou vyuzivany hovezi mocovy mechyre, krev a konecnik
[23:14:50] Grazinka:
[23:15:38] Tus|l: lool
[23:15:43] Tus|l: ja to nikdy nemel
[23:15:48] Tus|l: a ted sem na to teda patricne hrdej

Ano, ze moje povolani deformuje, neni zadna novinka

Vyrazili jsme s Kubou a Ktynou na Vitkov, udelat par fotek. Na to, ze melo prset, bylo dneska fakt krasne, az nam z toho Kuba skladal basne.

I’m just crazy! (by Ktyna)

Goin\' crazy!!!

Hadejte s kym …

Jelikoz me budi mobil mp3kou, tak si musim vzdycky vybrat pisnicku, kterou zacnu postupem casu nenavidet Ted to byla:

Po ranu neni lasky nikdy dost

Kdyz mi segra po poslednich 14ti dnech neustalyho pujcovani fotaku nadhodila, ze by ho treba i koupila, jenom uspisila chod veci. Uz par mesicu pokukuju po fotacich, ale myslenku koupe zahanim myslenkou koupe vybavy na snb. Navic, ten starej nefoti spatne, uz jsem si s nim uzil hodne srandy…

Ale kazda sranda jednou konci

Je rijen, snih tu nebude minimalne do prosince a me se tu seslo vic $$$, nez jsem cekal. Segra si proste vybrala dobrej cas (taky si za tech poslednich 14 dni vydelala focenim vic nez ja za ty dva roky, co ho mam … a ja nemam zajem ji v tom brzdit, spis naopak ji vyjdu vstric … u ni mam ten protipol realnyho zivota, ze sehnat prachy neni zase takova sranda) Nezbylo mi, nez se porozhlidnout po novy hracce. Mam pocit, ze je cas se zase posunout trosku dal, takze z EVF radobyzrcadlovky presedlam na digitalni zrcadlovku plnohodnotnou. A to konkretne na Canon EOS 350D. Hlavni duvod je minimalni sum pri vyssi citlivosti (ISO), coz se mi bude hodit na koncerty, ze?

V patek by mela prijit … to bude porno!

Po velikem uspechu Usti, jsme se fascinovani myslenkou vypadnout z Prahy vlakem za par korun vydali na “americke lomy”.

Na akci bylo pozvano asi 7 lidi, ale jeli jsme tri - ja, Reesha a Krajvy. Jeste ted se za sebe stydim, ze jsem se v sobotu rano rozhodoval, jestli pojedem nebo ne. Jeste ze jsme jeli … byl to masakr

Rano nam samozrejme ujel vlak, ale s intervalem pul hodiny to nebyl zas takovej problem. Aspon jsme na hlavaku koupili nejdrazsiho amundsena v mym zivote (170Kc) a nejdrazsi dzusy v mym zivote (45Kc za obyc multak). Kazda sranda holt neco stoji. Vlak byl vicemene nacpanej lidma jedoucima na Karlstejn. Bylo to az nehezke, tak jsme se zarekli, ze priste pojedem na druhou stranu.

Jako spravni mestaci jsme nemeli ani mapu, takze jsme si ji za 70Kc museli koupit pod Karlstejnem. Cestou do srbska padl amundsen. Prestoze jsme meli jeste cca 3,5dl rumu z Usti na litr ananasovyho dzusu, nemeli jsme na to dost odvahu.

V srbsku jsme obsadili mistni kolonial a vyprosili si Nordic Ice vodku (ano, stara, dobra, verna …). Vlastne jsme neprosili, proste jsme ji zaplatili, ale az po tom, co se pani presvedcila, ze uz nam je 18 (a polonakalenej Reesha ji nekolikrat rekl, “ze je to moc dobre, ze to dela, ze by to udelal stejne”). V srbsku nam samozrejme neunikl rozborenej hotel (jinudy ani snad jit nejde).

Nasledovala cesta na ameriku, o ktere se da snad rict jen ze … byla do kopce a ze pit do toho tu vodku byla docela (sebe)vrazda

Nastesti se cesta nesla v duchu nekontrolovanych zachvatu smichu, diky kterym budeme zit minimalne o pet let dele. Jako nejmin odolny proti smichu se ukazal Reesha, ktery sel k zemi jako prvni.

Asi se nemusim zminovat o tom, ze nas ostatni turiste radsi obchazeli lesem, protoze takovou minibandu vyjetejch typku asi jeste nevideli.

Na Malou ameriku bylo radost pohledet (ostatne jako vzdy).

I pres veskerou vodku jsme se drzeli hranic realneho sveta, protoze chodit par cm od desitky metru srazu je o tizivej pocit v podbrisku i ve strizlivym stavu. O to smutnejsi je predstava, ze uz nejeden clovek (v nasem veku) to stesti nemel.

Pres veskere moje vystrahy, ze po ceste na Velikou ameriku se nestacime vratit za svetla, jsem byl prehlasovan dvema alkoholovymi dobrodruhy. Takze jsme vytahli bilej rum a slo se. Po klasicky “pozemismichysevalejici” pauze na poli jsem to uz nevydrzel a sel jsem dal sam. Aspon jsem si vyfotil jeden parecek na okraji ameriky (coz mi pripomina, ze bych jim mel poslat fotky)

Za chvili dorazila i srandaparta a pomalu jsme se vydali “dal”.

Cesta zpet kolem Karlstejna uz ani nepripadala v uvahu, takze jsme dosli do Moriny, odkud jsme se vydali 6km do Zadni Trebane. Legrace zacala asi 1km za Morinou, kdy se zacalo opravdu stmivat … az se naprosto necekane setmelo a byla tma jak v prdeli … (sorry, ale zadnou fotku tmy uz nemam). Kdyz projizdelo auto, bylo to skoro o zivot, protoze jsme opravdu nemohli bejt videt. Nejvic depresivni bylo videt auta, jak nejedou rovne primo k mestu, ale jezdej pod nama sem a tam, jak se silnice klikati. Ale na to se neumira, ze? Minimalne zajimave zakonceni vyletu Do Trebane jsme dorazili a vlak nam jel asi za 15 minut.

Me v praze cekal jeste presun do Tchyne, kde jsme byli do pulnoci, presun na Ipak na pizzu a pak konecne do postele